Nedávno jsem viděl rozhovor s lidmi z Alzy, kde se lidé z IT rozpovídali o tom, jak vypadá firemní kultura, kolik v IT pracuje lidí, jak podporují inovace a tak podobně. Vzpomněl jsem si na to předvčírem, když jsem šel nakoupit do Tesca a nechal jsem se zlákat k použití samoobslužné pokladny. Zážitek k nezaplacení, co vám budu povídat.
Samoobslužně…
- Poznat koláč na fotce 4x4 centimetry - challenge
- Stisknout tlačítko pro posun na další stránku - challenge
- Koupit brambory - challenge
S těmi bramborami je to obzvlášť komické. Pro zakoupení brambor byla nutná asistence obsluhy. Jak jsem se dozvěděl, někteří filutové markovali banány jako brambory, víno jako brambory, všechno jako brambory, takže tvůrce systému pravděpodobně usoudil, že bude vhodné brambory zařadit na seznam rizikových potravin, vedle alkoholu a tabáku. Cibuli a mrkev to asi čeká vzápětí. LOL.
No a teď k té spojitosti s Alzou. Mám podezření, že Tesco nemá své vlastní vývojové oddělení, ale kupuje si krabicové řešení od některého z dodavatelů. Tím pádem ale ztrácí kontrolu nad detaily - sebelepší konečné zadání nemůže pokrýt všechny varianty. Pokročilý nákupní proces vyžaduje neustálý vývoj, což se blbě plánuje v rozpočtu.
Přitom by stačilo tak málo:
- přidat do pokladny 2 - 3 kamery
- při každém nákupu pečiva a zeleniny udělat pár fotek
- postupně software naučit, jak vypadají banány, brambory, tvarohový šáteček
Software na rozpoznávání obrázků nabízí dneska kde kdo. Namátkou Google Cloud Vision, Amazon Rekognition a jistě další. Zmiňovaný software zvládá rozpoznat obsah obrázku bez nápovědy. S nápovědou v podobě předchozích nákupů a fotografií by to měla postupně být triviální záležitost.
Potom by samoobslužná pokladna mohla hned při vložení zboží odhadnout pár nejpravděpodobnějších kandidátů a nenutit uživatele podstupovat ponižující souboj s dotykovou obrazovkou a nedotykovým UX.